KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY

ÚVAHY OHLEDNĚ NÁVRHŮ
NA PRÁVNÍ UZNÁNÍ SVAZKŮ
MEZI HOMOSEXUÁLNÍMI OSOBAMI

 

ÚVOD

1. V posledních letech se papež Jan Pavel II. i příslušné instituce Svatého stolce často vyjadřovaly k různým otázkám ohledně homosexuality. (1) Homosexualita je znepokojujícím morálním a sociálním jevem, dokonce i v těch zemích, kde nepředstavuje významné právní problémy. Větší obavy vyvolává v těch zemích, které udělily nebo hodlají udělit právní uznání homosexuálním svazkům, což může zahrnovat možnost adoptovat děti. Tyto Úvahy neobsahují nové doktrinální části; spíše se snaží znovu zdůraznit nejdůležitější body k této otázce a poskytnout argumenty založené na premisách, které mohou využít biskupové při přípravě konkrétnějších zásahů, vhodných pro různé poměry v různých částech světa, zaměřené na ochranu a podporu důstojnosti manželství, základu rodiny, a na stabilitu společnosti, jíž jsou tyto instituce základním prvkem. Tyto Úvahy by také měly poskytnout návod katolickým politikům tím, že naznačí přístup k navrhované legislativě v této oblasti tak, aby mohl být v souladu s křesťanským svědomím. (2) Jelikož se tento problém vztahuje k přirozenému mravnímu zákonu, následující argumenty nejsou určeny jen pro ty, kteří věří v Krista, ale pro všechny osoby angažující se při podpoře a obraně obecného blaha společnosti.

 

I. POVAHA MANŽELSTVÍ A JEHO NEZCIZITELNÉ RYSY

2. Učení církve o manželství a o komplementaritě pohlaví zdůrazňuje pravdu, kterou evidentně chápe zdravý rozum a jako taková je přijímaná ve všech hlavních světových kulturách. Manželství není prostě jakýkoli vztah mezi lidskými bytostmi. Bylo založeno Stvořitelem se svou vlastní povahou, zásadními rysy a záměrem. (3) Žádná ideologie nemůže z lidského ducha vymazat jistotu, že manželství existuje pouze mezi mužem a ženou, kteří vzájemným osobním darem, který je vlastní jen jim, inklinují ke svazku mezi svými osobami. Touto cestou vzájemně jeden druhého zdokonalují za účelem spolupráce s Bohem na zplození a výchově nových lidských životů.

3. Přirozená pravda o manželství byla potvrzena zjevením obsaženým v biblických textech o stvoření a vyjádřena též v původní lidské moudrosti, v níž je slyšet sám hlas přírody. V Božím plánu manželství jsou podle vyprávění knihy Genesis tři základní prvky.

Na prvním místě je, že člověk v představě Boží byl stvořen "jako muž a žena"(Gen 1:27). Muži a ženy jsou si rovni jako osoby a doplňují se jako muži a ženy. Sexualita je něco, co přináleží do oblasti fyzicko-biologické a byla též pozvednuta na novou úroveň – osobní úroveň – kde je sjednocena přirozenost a duchovno.

Manželství je zavedeno Stvořitelem jako forma života, v níž je společenství osob uskutečněno za použití pohlavních schopností. "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem."(Gen 2:24).

Za třetí, Bůh chtěl dát svazku muže a ženy zvláštní účast na činnosti stvoření. Proto požehnal muži a ženě slovy "Ploďte a množte se"(Gen 1:28). Proto v plánu Stvořitele patří pohlavní komplementarita k přirozenému základu manželství.

Navíc byl manželský svazek muže a ženy vyzvednut Kristem na důstojnost svátosti. Církev učí, že křesťanský sňatek je účinným znakem úmluvy mezi Kristem a církví (srv. List Efezským 5:32). Tento křesťanský význam manželství, zdaleka nesnižující hluboce lidskou hodnotu manželského svazku mezi mužem a ženou, jej pouze stvrzuje a posiluje (srv. Mt 19:3-12; Mk 10:6-9).

4. Neexistují absolutně žádné důvody pro posuzování homosexuálních svazků tak, že by byly jakkoli podobné nebo dokonce vzdáleně analogické Božímu záměru s manželstvím a rodinou. Manželství je svaté, zatímco homosexuální skutky jdou proti přirozenému mravnímu zákonu. Homosexuální skutky "odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány." (4)

Písmo svaté považuje homosexuální skutky "za velkou nemravnost…" (srv. Řím 1:24-27; 1. Kor 6:10; 1. Tim 1:10). Tento odsudek Písma svatého nás samozřejmě neopravňuje činit závěr, že všichni, kteří trpí touto anomálií, jsou za ni osobně odpovědni, ale dokládá to fakt, že homosexuální skutky jsou objektivně se vymykajícími řádu. (5) Stejný morální soud lze najít u mnoha křesťanských pisatelů během prvních století (6) a je jednoznačně přijímán katolickou tradicí.

Nicméně podle učení církve musí být muži a ženy s homosexuálními sklony "přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace." (7) Jsou jako ostatní křesťané povoláni žít ctnost čistoty. (8) Homosexuální sklony však "odporují přirozenému zákonu" (9) a homosexuální úkony jsou "hříchy, které odporují čistotě". (10)

 

II. POSTOJ K PROBLÉMU HOMOSEXUÁLNÍCH SVAZKŮ

5. Ohledně existujících homosexuálních svazků zaujímají správní instituce různé postoje. Někdy prostě tolerují tento jev; jindy podporují právní uznání těchto svazků pod záminkou ohledu na jistá práva za účelem vyhnutí se diskriminace lidí, kteří žijí s osobou stejného pohlaví. V dalších případech upřednostňují, aby homosexuální svazky byly právně ekvivalentní manželství v pravém slova smyslu, včetně právní možnosti adopce dětí.

Tam, kde je postoj úřadů de facto tolerantní a neexistuje žádné výslovné uznání homosexuálních svazků, je nutno pečlivě rozlišit různé polohy problému. Mravní svědomí vyžaduje, aby křesťané při každé příležitosti podávali svědectví o celé mravní pravdě, která je v rozporu jak se schvalováním homosexuálních skutků, tak s nespravedlivou diskriminací homosexuálních osob. Proto mohou být účinné zdrženlivé a rozvážné kroky. Ty mohou zahrnovat: demaskování způsobu, kterým by této tolerance mohlo být zneužito nebo využito ve službě ideologii; jasné prohlášení o nemorální povaze těchto svazků; připomenutí, že by vláda měla držet tento jev v určitých mezích, aby byla uchráněna obecná morálka a především zabránění tomu, aby byli mladí lidé vystaveni chybným úvahám o sexualitě a manželství, které by je zbavily nezbytné obrany a přispěly k rozšíření tohoto jevu. Těm, kteří by se posunuli od tolerance k legitimaci určitých práv spolužití homosexuálních osob, musí být připomenuto, že schvalování nebo legalizace zlého je něco úplně jiného než tolerance zlého.

Tam, kde homosexuální svazky byly právně uznány nebo kde jim byl dán právní statut a práva náležející manželství, je povinností jasný a důrazný nesouhlas. Každý se musí zdržet jakéhokoli druhu formální spolupráce při uzákonění nebo aplikaci takto závažně nespravedlivých zákonů a v maximální míře se musí zdržet i významnější spolupráce v rámci jejich aplikace. V této oblasti může každý využít práva na námitku z důvodu svědomí.

 

III. ROZUMOVÉ ARGUMENTY PROTI UZNÁNÍ HOMOSEXUÁLNÍCH SVAZKŮ

6. Abychom rozuměli, proč je nutné oponovat právnímu uznání homosexuálních svazků, je nutné vzít v úvahu etické důvody různé povahy.

Z hlediska zdravého rozumu

Rozsah občanských práv je jistě ohraničenější než rozsah morálních práv, (11) ale občanské právo nemůže být v rozporu se zdravým rozumem bez ztráty své závazné platnosti vůči svědomí. (12) Každý zákon stvořený lidmi je legitimní potud, pokud je v souladu s přirozeným mravním zákonem, který uznává zdravý rozum, a potud, pokud respektuje neodcizitelná práva každé osoby. (13) Zákony schvalující homosexuální svazky jsou v protikladu k zdravému rozumu, neboť propůjčují svazkům osob stejného pohlaví právní záruky analogické těm, které jsou dávány manželství. S přihlédnutím k hodnotám, které se v tomto případě dávají v sázku, stát nemůže zaručit právní postavení těmto svazkům bez toho, že by porušil svou povinnost podporovat a chránit manželství coby instituci, která je pro obecné blaho zásadní.

Může vyvstat otázka, jak může zákon protiřečit obecnému blahu, pokud nenařizuje žádný konkrétní způsob chování, ale prostě poskytuje právní uznání de facto realitě, která nevypadá, že by někomu způsobovala bezpráví. V této oblasti je nutné nejdříve si uvědomit rozdíl mezi homosexuálním chováním jako soukromým jevem a stejným chováním jako společenským chováním, které je zákonem předvídáno a schváleno, a to až potud, že se stane jednou z institucí v právní struktuře. Tento druhý jev je nejen mnohem závažnější, ale též předpokládá mnohem širší a hlubší vliv a vedl by ke změnám v celé organizaci společnosti, které jsou v protikladu k obecnému blahu. Občanská práva jsou strukturujícími pravidly života lidí ve společnosti, v dobrém nebo ve zlém. "Mají největší a často také nejzávažnější význam, protože formují myšlení a chování člověka" (14) Životní styly a fundamentální postuláty, které vyjadřují, nejen vnějškově formují život společnosti, ale mají též tendenci měnit vnímání mladší generace a její hodnocení různých forem chování. Právní uznání homosexuálních svazků by zastřelo určité základní mravní hodnoty a způsobilo znehodnocení instituce manželství.

Z biologického a antropologického hlediska

7. Homosexuální svazky naprosto postrádají biologické a antropologické prvky manželství a rodiny, které by měly být na základě premisy základem právního uznání. Takovéto svazky nejsou s to řádně přispívat k plození a přežití lidské rasy. Možnost využití nedávno objevených způsobů umělé reprodukce tuto nepřiměřenost nezmění, kromě toho, že tyto navíc hrubě narušují respekt k lidské důstojnosti. (15)

Homosexuální svazky také naprosto postrádají manželský rozměr, což představuje lidský a řádný způsob sexuality. Sexuální vztahy jsou lidské jen a jen tehdy, pokud vyjadřují a podporují vzájemnou spolupráci obou pohlaví v manželství a jsou otevřeny k předávání života.

Jak ukázaly zkušenosti, nedostatek sexuální komplementarity v těchto svazcích vytváří překážky normálnímu rozvoji dětí, které by byly svěřeny do péče takovýchto osob. Byly by zbaveny zkušenosti buď otcovské, nebo mateřské lásky. Povolení, aby byly děti adoptovány osobami žijícími v těchto svazcích, by vlastně bylo násilím na těchto dětech v tom smyslu, že jejich stav závislosti by byl využit k tomu, aby byli umístěni do prostředí, které nevede k jejich plnému lidskému rozvoji. To je zásadně nemorální a je to v prudkém rozporu k principu, který uznává též Úmluva Spojených národů o právech dítěte, že v každém případě musí být brán výsostný ohled na nejlepší zájmy dítěte jako slabší a zranitelnější osoby.

Z hlediska sociálního řádu

8. Společnost vděčí za své pokračující přežití rodině založené na manželství. Nevyhnutelným důsledkem právního uznání homosexuálních svazků by bylo předefinování manželství, které by se ve svém právním postavení stalo institucí postrádající zásadní odkaz na faktory spojené s heterosexualitou; například plození a výchova dětí. Pokud by z právního hlediska bylo manželství mezi mužem a ženou považováno za pouze jednu z možných forem manželství, koncepce manželství by prodělala radikální transformaci s tím, že by silně utrpělo obecné dobro. Postavením homosexuálních svazků na právní úroveň odpovídající manželství a rodině by stát jednal svévolně a v protikladu ke svým povinnostem.

Při podpoře právního uznání homosexuálních svazků se nelze dovolávat principů respektu a nulové diskriminace. Rozlišování mezi osobami nebo odmítání sociálního uznání nebo výhod je nepřijatelné pouze tehdy, pokud přináší nespravedlnost. (16) Nepřiznání sociálního a právního statutu manželství formám soužití, které nejsou a nemohou být manželské, není nespravedlivé; naopak spravedlnost to vyžaduje.

Nelze se dovolávat ani principu řádné autonomie jednotlivce. Jedna věc je udržovat stav, kdy se jednotliví občané mohou zapojovat do jakýchkoli činností, které je zajímají, což spadá pod obecná práva na svobodu; je něco zcela jiného tvrdit, že tyto aktivity, které nepředstavují podstatný nebo pozitivní příspěvek k rozvoji lidského jedince ve společnosti, mohou získat specifické a bezpodmínečné uznání. Na druhou stranu jsou dobré důvody pro tvrzení, že tyto svazky narušují řádný rozvoj lidské společnosti, hlavně tehdy, pokud by jejich vliv na společnost měl vzrůst.

Z právního hlediska

9. Jelikož manželské páry zaručují posloupnost generací a jsou proto eminentně součástí veřejného zájmu, dává jim občanské právo institucionální uznání. Na druhou stranu homosexuální svazky nepotřebují zvláštní pozornost z právního hlediska, jelikož nevykonávají tuto funkci pro obecné blaho.

Není platný ani ten argument, podle něhož je právní uznání homosexuálních svazků nezbytné, aby se zamezilo situacím, v nichž soužití homosexuálních osob, z prostého důvodu, že žijí spolu, může tyto osoby připravovat o skutečné uznání jejich práv jako osob a občanů. Ve skutečnosti je to tak, že mohou vždy využít právních ustanovení – jako všichni občané z hlediska své soukromé autonomie – aby ochránili svá práva ve věcech společného zájmu. Bylo by hrubě nespravedlivé obětovat obecné blaho a spravedlivé zákony o rodině za účelem ochrany osobních statků, které mohou a musí být zaručeny způsobem, který nepoškozuje podstatu společnosti. (17)

 

IV. POSTOJ KATOLICKÝCH POLITIKŮ VŮČI LEGISLATIVĚ PODPORUJÍCÍ HOMOSEXUÁLNÍ SVAZKY

10. Pokud je pravda, že všichni katolíci jsou povinni postavit se právnímu uznání homosexuálních svazků, jsou katoličtí politici povinni tak činit obzvlášť, při zachování své odpovědnosti jako politiků. Tváří v tvář legislativním návrhům na uznání homosexuálních svazků jsou katoličtí politici povinni zohlednit následující etické instrukce.

Když je legislativa na podporu uznání homosexuálních svazků navržena v zákonodárném shromáždění poprvé, má katolický zákonodárce morální povinnost jasně a veřejně vyjádřit svůj nesouhlas a hlasovat proti. Hlasovat ve prospěch zákona tak poškozujícího obecné blaho je zásadně nemorální.

Pokud je legislativa ve prospěch uznání homosexuálních svazků již v platnosti, musí jí katolický politik oponovat způsoby, které jsou pro něj možné, a svůj nesouhlas dát najevo; je jeho povinností svědčit o pravdě. Pokud není možné zrušit zákon celý, měl by katolický politik s vědomím náznaků obsažených v encyklice Evangelium vitae "podporovat hlasování o návrzích, které chtějí zmírnit škody, takovým zákonem působené, a oslabit tak jeho zhoubný účinek s ohledem na veřejnou kulturu či morálku" za podmínky, že jeho "odpor ve svědomí" k těmto zákonům byl jasný a všeobecně známý a že se zabránilo nebezpečí skandálu. (18) To neznamená, že přísnější zákonodárství v této oblasti by mohlo být považováno za spravedlivé nebo za přijatelné; spíše je to otázka legitimního a řádného úsilí dosáhnout alespoň částečné nápravy nespravedlivého zákona, když v danou chvíli není možné jeho úplné zrušení.

 

ZÁVĚR

11. Církev učí, že respekt vůči homosexuálním osobám nemůže jakkoli vést ke schvalování homosexuálního chování nebo k právnímu uznání homosexuálních svazků. Obecné blaho vyžaduje, aby zákony uznávaly, podporovaly a chránily manželství jako základ rodiny, primární jednotky společnosti. Právní uznání homosexuálních svazků nebo jejich stavění na roveň manželství by neznamenalo pouze schvalování scestného chování a v důsledku vytváření vzoru pro současnou společnost, ale také zatemnilo základní hodnoty, které patří k obecnému dědictví lidstva. Církev nemůže přestat hájit tyto hodnoty ve jménu blaha mužů i žen a ve jménu blaha společnosti samé.

 

Papež Jan Pavel II. během audience 28. března 2003 schválil tyto úvahy přijaté na řádném zasedání této Kongregace a nařídil jejich zveřejnění.

Řím, z úřadu Kongregace pro nauku víry, 3. června 2003.

Josef kardinál Ratzinger
Prefekt

Angelo Amato, S.D.B.
Titulární arcibiskup ze Sily
Sekretář


POZNÁMKY

(1) Srov. Jan Pavel II., Anděl Páně, 20. února, 1994, a 19. června, 1994; List zasedání Papežské rady pro rodinu (24. března, 1999) • (anglicky); Katechismus katolické církve, čís. 2357-2359, 2396; Kongregace pro nauku víry, Deklarace Persona humana (29. prosince, 1975), 8. • (anglicky); List biskupům katolické církve o pastoraci homosexuálních osob (1. října, 1986) • (anglicky); Úvahy ohledně odezvy na legislativní návrhy proti diskriminaci homosexuálních osob (24. července, 1992); Papežská rada pro rodinu, List předsedům evropských biskupských konferencí o rezoluci Evropského parlamentu ohledně homosexuálních párů (25. března, 1994); Rodina, manželství a "fakticky existující soužití" (26. července, 2000), 23. • (česky)

(2) Srov. Kongregace pro nauku víry, Instrukce k některým otázkám ohledně působení a chování katolíků v politickém životě (24. listopadu, 2002), 4. • (česky)

(3) Srov. Druhý vatikánský koncil, Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě - Gaudium et spes, 48. • (česky)

(4) Katechismus katolické církve, čís. 2357.

(5) Kongregace pro nauku víry, Deklarace Persona humana (29. prosince, 1975), 8. • (anglicky)

(6) Srov. např. Sv. Polycarp, List Filipínským, V, 3 • (anglicky); Sv. Justin, Apologie I, 27, 1-4 • (anglicky); Athenagoras, Prosba za křesťany, 34.

(7) Katechismus katolické církve, čís. 2358; srov. Kongregace pro nauku víry, List biskupům katolické církve o pastoraci homosexuálních osob (1. října, 1986), 10. • (anglicky)

(8) Srov. Katechismus katolické církve, čís. 2359; srov. Kongregace pro nauku víry, List biskupům katolické církve o pastoraci homosexuálních osob (1. října, 1986), 12. • (anglicky)

(9) Katechismus katolické církve, čís. 2358.

(10) tamtéž, čís. 2396.

(11) Srov. Jan Pavel II., Encyklika Evangelium vitae (25. března, 1995), 71. • (česky)

(12) Srov. tamtéž, 72. • (česky)

(13) Srov. sv. Thomáš Akvinský, Summa Theologiae, I-II, ot. 95, čl. 2. • (anglicky)

(14) Jan Pavel II., Encyklika Evangelium vitae (25. března, 1995), 90. • (česky)

(15) Srov. Kongregace pro nauku víry, Instrukce Donum vitae (22. února, 1987), II. A. 1-3. • (česky)

(16) Srov. sv. Thomáš Akvinský, Summa Theologiae, II-II, ot. 63, čl.1, c. • (anglicky)

(17) Nezapomínejme, že stále existuje "nebezpečí, že zákonodárství, které učiní homosexualitu základem práva, může vlastně podporovat člověka s homosexuální orientací k deklaraci vlastní homosexuality a navíc k hledání partnera k využívání ustanovení zákona" (Kongregace pro nauku víry, Úvahy ohledně odezvy na legislativní návrhy proti diskriminaci homosexuálních osob [24. července, 1992], 14).

(18) Jan Pavel II., Encyklika Evangelium vitae (25. března, 1995), 73. • (česky)

 

(Redakce děkuje Bc. Adamovi Mackelemu, překladateli - tlumočníku České biskupské konference, za laskavou revizi textu a cenné připomínky.)

 

http://partnerstvi.cz/rp-vatikan2003/uvahy_cesky.phtml